Narodila jsem se v ženském těle. Život ženy jsem brala tak nějak samozřejmě. Jako dítě jsem byla velmi aktivní a zvídavá. Všechno mne zajímalo, u všeho jsem chtěla být, nejlépe první. Inspirovali mne lidé lepší, než jsem byla já. Snažila jsem se vždy vyrovnat každému, kdo byl lepší než já. Můj vnitřní motor mne zkrátka v klidu nenechal. Byla jsem starší sestrou mému mladšímu bratrovi. Za vše jsem nesla odpovědnost, vše bylo na mně. Převzala jsem po rozvodu rodičů roli muže a ta mi zůstala po celý můj život. Velmi ráda jsem si hrála tzv. klučičí hry, s holkami mne nebavilo hrát si s panenkami a jezdit s kočárkem. Potřebovala jsem hrát na honěnou, bruslit, hrát volejbal , fotbal. Běhat po poli, skákat do kostek ze slámy. Navštěvovala jsem celé dětství turistický oddíl, díky tomu miluji lesy, hory, přírodu a ráda v přírodě trávím čas.
Mou vnitřní ženu jsem potlačovala díky silné vnitřní mužské energii od otce, která byla soutěživá. Potřebovala vítězit a mnohdy i bojovat. Mnoho bojů s muži jsem ve svém životě vedla. Měla jsem potřebu vyhrávat. Často jsem se sama sebe ptala: Proč potřebuješ stále bojovat? Zastav se a nebojuj. Tvůj boj poškozuje jen tebe samou a tvou vnitřní rovnováhu. Ptala jsem se sama sebe, odkud ty moje boje pochází a proč se dějí. Kdo se ptá, dozví se. Nebo kdo hledá, najde? Našla jsem svoje odpovědi ve svém dětství. Věřím, že tyto boje jsem již zpracovala a už nikdy nebudu s muži bojovat.
Našla jsem svou vnitřní ženu v okamžiku, kdy jsem poznala svého současného muže. Je krásná, ladná a velmi ženská. Učím se jí dávat prostor, učím se s ní pracovat, učím se jí naslouchat. Mám ji ráda. Už ji znám. Děkuji za tento nový prožitek. Zjemňuje mne, užívám si ji.
Vedle mého bývalého manžela jsem cítila jako jeho matka. Měla jsem pocit, že ho stále k něčemu nutím a on musí dělat věci, které on sám vůbec dělat nechce. Nebyla to jeho přirozenost, měl jiné nastavení než já. Nepodařilo se nám naše energetická pole sladit. Nebyl ochoten roli muže v našem manželském soužití žít, necítila jsem, že se jako muž chová. Necítila jsem se vedle něho jako žena.
Abych poznala svou vnitřní ženu, musela jsem potkat svého současného muže, abych mu předala mou mužskou roli. Přijal ji, vyrostl jeho muž. Díky tomuto odevzdání jsem mohla muže předat a dát prostor své ženě. Dát jí více prostoru v mém životě. Díky své ženě dovolím svému muži, aby mne chránil, aby mi pomáhal, abychom společně tvořili. Díky své vnitřní ženě mám větší nadhled, nepouštím se do rozepří a dohadů. Jsem žena, už pro mne není důležité sdělit vždy a za všech okolností vlastní názor. Odpovím tam, kde jsem tázána. Respektuji názor ostatních, nemusím s ním souhlasit. Už se nezlobím, když má někdo jiný názor, naučila jsem se s tím pracovat.
Moje vnitřní žena nesoudí, neponižuje se před ostatními a ani se nepovyšuje.
Moje vnitřní žena se už nestydí za to, když pláče před svým mužem. Moje vnitřní žena přizná svému muži, když se cítí slabá a dovolí si přiznat slabost. Je naprosto v pořádku, že to tak je, když se tak cítí. Je naprosto v pořádku, že se svému muži otevřu. Moje vnitřní žena se učí o sebe pečovat a mít se ráda. Moje vnitřní žena nehodnotí, šetří energii sama pro sebe. Moje žena umí obejmout a pohladit sebe i ostatní. Moje vnitřní žena má otevřené srdce, už se nebojí, že ji někdo otevřením svého srdce zraní. Moje vnitřní žena lásku rozdává i přijímá. Moje vnitřní žena je laskavá k sobě i ke svému okolí. Moje vnitřní žena už je klidná a vyrovnaná.
Moje vnitřní, žena už nepotřebuje nikomu nic dokazovat, užívá si celou svou bytostí život v přítomném okamžiku. Moje vnitřní žena nechávám věci plynout, netlačí na pilu, zkrátka a dobře prostě je.
Ten kdo mne zná, tak ví, že tento postoj je pro mne obrat o 360 stupňů.
Našli jste svou vnitřní ženu nebo svého vnitřního muže?
